Vzestup ke slávě (1985 - 1990)
Když se Tracii Guns a Rob Gardner nechtěli zúčastnit prvního vystoupení Guns N' Roses v Seattlu, Axl Rose oslovil kytaristu Slashe a bubeníka Stevena Adlera, kteří jeho nabídku přijali a tak vznikla nejslavnější sestava skupiny. Jako přípravu před odjezdem do Seattlu hrála kapela v klubu Troubadour v L.A.. Slash popsal první zkoušku takto: "Zkoušeli jsme jen jeden den. Byla to ryzí souhra. Jakobysme hráli už celý roky". Při cestě do Seattlu provázely kapelu nejrůznější problémy, jako rozbitý automobil, neochota majitelů vyplácet peníze za vystupování apod. Během cesty zpět do Los Angeles napsali členové skupiny píseň „Welcome to the Jungle“, která se stala jednou z jejich nejpopulárnějších.
Po turné v Seattlu se skupina zaměřila na losangelské kluby - Troubadour, ROXY, Whisky a Go-Go. Kapela musela projít obdobím Pay to Play - museli buď prodat určité množství lístků a nebo zaplatit, aby mohli hrát. Popularita kapely v tomto období byla však už dostatečně vysoká a skupina vždy prodala dostatečné množství lístků. Manažerkou se stala Vicky Hamiltonová. V tomto období vznikají nejslavnější písně, které se objeví na budoucím albu Appetite for Destruction - 20. 1985 července v Troubadouru poprvé zazněla "Welcome to the Jungle", 20. září (opět v Troubadouru) "Rocket Queen", 10. října "Paradise City". 22. listopadu 1985 poprvé kapela vyprodává koncert. 20. prosince poprvé veřejně zazněl "Nightrain" a 18. ledna 1986 "My Michelle". Skupina působila na losangelské hudební scéně obrovský rozruch, a proto si jich všiml i proslulý vyhledávač talentů Tom Zutaut z Geffen Records. Když se zjistilo, že se o Guns N' Roses zajímá Tom Zutaut, hodně společností se snažilo získat s kapelou smlouvu. Nakonec jí ale získal právě Zutaut pro Geffen Records. Tom Zutaut měl v úmyslu vytvořit kolem skupiny vetší mýtus, a proto nepodporoval velké množství koncertů a chtěl kapelu omezit, aby každý koncert, který kapela odehraje, byla událost. Guns N' Roses se ale nechtěli koncertů vzdát a hráli často pod pseudonymem "Fargin Bastydges". Poté si sama nahrála EP Live ?!*@ Like a Suicide. V mezičase už ale pracovala s Mikem Clinkem na Appetite for Destruction, které vyšlo v roce 1987 a obsahovalo hity jako „Welcome to the Jungle“, „Paradise City“, nebo „Sweet Child O' Mine“ a po celém světě se prodalo přibližně pětadvacet milionů kopií.
Chování členů ale začalo přitahovat pozornost médií. Slash, Duff McKagan a Steven Adler byli často během koncertů pod vlivem drog a alkoholu. Podle některých členů štábů prý při jednom koncertu museli Slashe na pódium doslova dotlačit a on po jeho skončení ztratil vědomí. Během festivalu Monsters of Rock, který se konal ve Velké Británii, zahynuli dva fanoušci, když se dav začal po začátku vystoupení Guns N' Roses tlačit k pódiu. Média obviňovala ze smrti fanoušků skupinu, ale její členové se o incidentu dozvěděli až po skončení koncertu. Tyto a podobné incidenty vedly k tomu, že Guns N' Roses začali být označováni jako nejnebezpečnější skupina na světě.
V roce 1988 vyšlo album G N' R Lies, které také obsahovalo písně z EP Live Like a Suicide. Píseň „One In A Million“ vzbudila velkou kontroverzi, neboť se v jejím textu objevují slova „niggers“ (tj. negři) a „faggots“ (tj. buzeranti) a vedly k obviněním skupiny z rasismu a nesnášenlivosti vůči homosexuálům. Rose obvinění odmítl s tvrzením, že má rád homosexuální zpěváky, například Freddie Mercuryho a Eltona Johna.
V roce 1989 byli Guns N' Roses nominováni na několik American Music Awards. McKagan a Slash byli pod vlivem drog a mluvili vulgárně, když přebírali ceny za nejlepší heavy metalové album za Appetite for Destruction a za nejlepší heavy metalovou píseň za „Paradise City“. Kvůli incidentu byly následující přenosy vysílány s pětisekundovým zpožděním. Jejich píseň „Sweet Child O' Mine“ byla vyhlášena jako nejlepší píseň z žánru pop/rock.
Nakladatelství začalo požadovat po některých členech, aby změnili své chování. Rose hrozil, že skupinu rozpustí, pokud se nebudou léčit, čímž donutil členy léčení podstoupit.